Preference tramvají je z principu (odlišnosti dopravní cesty) jednodušší než u autobusů. Přesto nebyly či nejsou tyto “vrozené” výhody mnohdy plně využívány a stále existují možnosti, jak tramvajový provoz učinit rychlejším a nezávislejším na vlivech provozu na městských komunikacích.
Samotný zvýšený tramvajový pás nepředstavuje maximum preference tramvajové dopravy.
Následující výčet představuje základní typy preferenčních opatření pro tramvajovou dopravu:
1. Prostorová opatření pro tramvaje jsou založena na fyzickém oddělení jejich jízdní dráhy od ostatního provozu. Zatímco na vícepruhových komunikacích bylo oddělení zvýšeným pásem běžným postupem již dříve, efektivní řešení užších uličních prostorů je stále výzvou.
Tramvajový pás na samostatném tělese představuje segregované vedení tramvajového provozu mimo dopravní prostor komunikace, resp. zcela mimo komunikaci. Může jít o řešení problematické lokality, např. překlenutí dopravně komplikované oblasti, nebo vedení v souvislejším úseku.
Tramvajový pás na sdruženém tělese představuje prvek segregace podélné, kdy provoz v mezikřižovatkových úsecích není nijak ovlivněn IAD, v křižovatkách ovšem zpravidla dochází k úrovňovému křížení s příčnými komunikacemi.
Zvýšený tramvajový pás je vyhrazená jízdní dráha pro tramvaje v hlavním dopravním prostoru komunikace, která je výškově oddělena od ostatního provozu a určena výhradně pro provoz tramvají (podle uspořádání krytu případně i dalších vybraných vozidel).
Oddělení nezvýšeného tramvajového pásu podélnými prahy (obvykle betonovými prefabrikáty) představuje stavebně nenáročný způsob zamezení vjezdu silničních vozidel do prostoru tramvajové trati.
2. Organizační opatření zahrnují takové úpravy dopravního režimu komunikací, které omezují nebo zcela odvádějí ostatní dopravu z vybraných úseků uliční sítě. Tato řešení jsou ideální do center měst, kde jsou užívána v souladu se zklidněním dopravy.
Vedení tramvaje pěší zónou představuje jeden z nástrojů pro kvalitní obsluhu zklidněných center měst, která by měla být založena na kombinaci městské hromadné dopravy a pěší (příp. cyklistické) dopravy.
Omezení vjezdu ostatních vozidel na určitý úsek komunikace představuje nejen preferenční opatření pro MHD, ale zároveň je nástrojem pro odklonění tranzitní dopravy mimo dotčenou oblast.
3. Preference v křižovatkách řeší průjezd tramvají řízenými nebo neřízenými křižovatkami. Oproti autobusům je princip preference pro tramvaje jednodušší a nenaráží zpravidla ani na problémy volného příjezdu vozidel do prostoru křižovatky.
Změna úpravy na křižovatce spočívá v přizpůsobení přednosti v jízdě na křižovatce neřízené SSZ podle vedení linek MHD křižovatkou.
Veškeré křižovatky řízené SZZ s provozem vozidel VHD by měly být vybaveny dynamickým řízením umožňujícím modifikaci signálního plánu či přímou tvorbu signálního plánu v reálném čase a aktivním systémem detekce vozidel VHD blížících se ke křižovatce.
Celkový přehled jednotlivých typů preferenčních opatření nejen pro tramvaje, ale i pro autobusovou dopravou, včetně optimálního použití a popisu dopravního režimu nabízí Katalog preferenčních opatření pro veřejnou hromadnou dopravu, jeden z výstupů projektu PREFOS.
Dále se můžete podívat na Zásady realizace preferenčních opatření pro veřejnou dopravou.
Anebo se podívat na podmínky provozu BUS na tramvajovém tělese.